Úvod do operačního systému Ubuntu

zveřejněno: 5.června 2019


Pokud víte, co je to soubor a složka (v PC), dokážete formátovat text v textovém procesoru, při instalaci programu vybíráte možnost „upřesnit“, ale za Internet považujete to, co se zobrazuje uvnitř prohlížeče webu, „zavirovaný“ počítač řešíte v servisu a pojmy jako Linux, open source a příkazový řádek jsou vám cizí, tento návod je přesně pro Vás. Píšu jej takříkajíc z hlavy, abych to nepsal celý týden, takže je nezanedbatelně zvýšená pravděpodobnost, že něco z níže psaného není pravda. Přeju příjemné čtení.


V roce 2013 počet prodaných chytrých telefonů (přístroje s plnohodnotným OS, na které si můžete přiinstalovat programy/aplikace, např. dodatečný malware) převýšil počet prodaných klasických telefonů. Od těch časů si běžní uživatelé zřejmě zvykají nebo již zvykli na rozmanitost operačních systémů počítačových zařízení (mobil, notebook, „stolní PC“, tablet, moderní ledničky, moderní hodinky a moderní dvoustopá motorová vozidla), protože doba, kdy na skoro všech koncových zařízeních byl provozován Windows je pryč.
Na mobilních telefonech se OS Windows neuchytil, trh s mobily zřejmě „patří“ společnosti Google (se zásadním vlivem v alianci vyvíjející Android + k tomu výchozí aplikace s početnou uživatelskou základnou) a společnosti Apple. Typuju, že tablety - hybridy mobilu a notebooku moc lidí nepoužívá. Pokud vynechám jednodužší uživatelská prostředí v rámci počítačů v dvoustopých motorových vozidlech a hodinkách, zbývají klasické počítače, tím myslím „stolní PC“ a notebooky.
Na drtivé většině klasických počítačů běžných uživatelů stále funguje operační systém z řady Windows od společnosti Microsoft. Následujícími slovy se vás pokusím seznámit s jednou z mnoha alternativ k operačnímu systému z řady Windows a tou je Ubuntu.

Základní charakteristika

Operační systém Ubuntu má jádro. Toto jádro má název Linux. Na jádře Linux je kromě Ubuntu založeno i mnoho dalších operačních systémů. Například mobilní OS Android nebo počítačové OS Fedora, Debian, Red Hat, Slax, Mandriva, Mint a jejich modifikace.
Jednotlivé operační systémy založené na Linuxu se navzájem liší vzhledem, způsobem ovládání, způsobem aktualizace a taky výchozími programy, které jsou součástí instalace.

Ubuntu je operační systém:
- komunitně vyvíjený a spravovaný
- svobodný
- bezplatný

ad 1 - Komunitně vyvíjený a spravovaný: Je to otevřené společenství lidí z celého světa, kteří dobrovolně tvoří tento OS. Komunitu sice sjednocuje (sjednocený postup je nutný předpoklad společného úsilí) firma Canonical sídlící ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, ta ale nemůže mít nad tímto OS absolutní kontrolu, protože by to bylo proti podstatě svobodného softwaru (viz další odstavec). Nějaká jiná skupina lidí nebo jednotlivec může kdykoliv začít vyvíjet „svou verzi“ Ubuntu jiným směrem, je mnoho případů svobodného softwaru, kdy se tak stalo (s Windows by toto nebylo možné).

ad 2 - Svobodný software: Existují dva podobné pojmy, které neznamenají totéž. Jeden je otevřený software neboli software s otevřeným zdrojovým kódem a druhý je pojem svobodný software.
Otevřený zdrojový kód znamená, že software (v našem případě Ubuntu) je naprosto transparentní. Každý si může zobrazit zdrojový kód takového softwaru a (za předpokladu znalosti tzv. programovacího jazyka) poznat, jak systém funguje do posledního detailu.
Svobodný software je software, který má otevřený zdrojový kód a navíc je dovoleno takový software bezplatně získat, používat, dál šířit a taky upravovat, měnit. To, že je software svobodný, je vyjádřeno v licenci, pod kterou je software vydán. Svobodná je např. licence GNU, nesvobodná EULA. Tyto licence bývají často „smluvními podmínkami“ nebo jejich součástí a při instalaci je vyžadován souhlas s jejich zněním (o právní závaznosti softwarových „smluvních podmínek“ třeba příště).

Instalace systému

Zajímavostí Ubuntu je, že nové verze jsou vydávány dvěma způsoby. Jsou vydávány verze s prodlouženou podporou, označované jako LTS. Nová LTS verze vyjde jednou za čas. Tuto verzi doporučuju. Druhá možnost je nová verze bez označení LTS, ta je vydávána po půl roce. Rozdíl je tedy v tom, jak dlouho budete přijímat aktualizace systému. Když si nainstalujete nejnovější vydání bez LTS, budete sice mít nejnovější vydání, ale po půl roce budete muset přeinstalovat systém, pokud jej budete chtít udržovat aktualizovaný. Když si nainstalujete LTS verzi, nebudete muset kvůli aktualizacím přeinstalovávat počítač každého půl roku.

Z oficiálního webu Ubuntu stáhnete obraz disku (soubor .iso). Soubory z obrazu disku rozbalíte na médium (doporučuju zformátovaný flash disk) a z média po restartu zavedete instalační soubory systému (bootování). Je to stejné jako u jiných OS, proto to nebudu dále rozepisovat.

Samotný instalační proces usnadňuje program-průvodce, který je možno ovládat pomocí myši. Není na výběr tolik možností, jako při „upřesnění“ instalace Windows 10 (nenastavuje se soukromí). Jde nastavit čeština i časové pásmo pro ČR. Důležitá věc je, že je možnost instalace nesvobodných ovladačů (svobodný software vysvětlen výše). Takže pokud chcete mít kompletně svobodný operační systém (což je filozofie Ubuntu), nevolte tuto možnost.
Ubuntu tím vychází vstříc hlavně uživatelům, kterým nefunguje po instalaci některý hardware a jsou ochotní (viz poslední nadpis) to vyřešit proprietárními (= nesvobodnými) ovladači.

Všechno, co je součástí instalace Ubuntu (výchozí ovladače a programy) je svobodný software (pokud jste nezvolili možnost instalace nesvobodných ovladačů).

Rozdílnost v ovládání oproti Windows

Základní principy ovládání jsou velmi podobné Windows.

Výjimkou je např., že v Ubuntu nefunguje kopírování a přesouvání souborů přetažením z jednoho umístění do druhého. Je třeba použít funkci „kopírovat“ z nabídky vyvolané stisknutím pravého tlačítka myši, případně ve stejné nabídce možnost „kopírovat do...“, nebo „přesunout do...“.
Další věc je, že v Ubuntu soubory nemusí mít příponu. V textovém editoru vytvoříte nějaký text a jeho celý název může být „text“. Ve Windows by ten název musel být „text.txt“ (Přípony jsou stále součástí souborů ve Windows. Jen v nových verzích Windows jsou ve výchozím nastavení skryty).
A ještě programy (nazývány v Ubuntu též moderně aplikace). Skupiny programů vytvořené ze spouštěcích ikon se dost podobají Androidu.

Ostatní je dáno hlavně rozmístěním ovládacích prvků. Plocha s košem je z levého okraje lemována lištou s „oblíbenými aplikacemi“. Na jejím dolním okraji je tlačítko, jímž si můžete zobrazit všechny vaše programy (aplikace). Ta nabídka všech programů je jako v nových Windows nabídka „start“ přes celou obrazovku. Ve středu horního okraje obrazovky se zobrazuje čas, je možné „rozkliknout“ kalendář. No a v pravém horním rohu je nabídka obsahující nastavení systému, vypnutí, restart, uzamknutí, odhlášení uživatele, nastavení jasu a zvuku (jas a zvuk jde nastavit i přes klávesnici), nastavení napájení a počítačové sítě.


operační systém Ubuntu - plocha
operační systém Ubuntu - správce souborů
operační systém Ubuntu - zobrazení aplikací

Ubuntu je možné přizpůsobit i bez instalování dalšího softwaru. Třeba ta lišta s aplikacemi nemusí být vlevo. Může být taky dole nebo vpravo.

Ovladače, programy, kompatibilita

Ubuntu není špatný operační systém. Možná, že je tak dobrý jako Windows, možná, že je lepší. Má ale problém s kompatibilitou, jenž spočívá v tom, že tento OS není na uživatelských PC rozšířený tak jako Windows. Výrobcům hardware se nevyplatí vytvářet ovladače pro operační systém, který je provozován jako hlavní OS na 0,5 % uživatelských PC (odhad). Problém s kompatibilitou se nemusí projevit vůbec. Záleží na tom, jaký máte hardware.

Pokud se jedná o programy spouštěné v OS Ubuntu - Jak jsem psal výše, filozofie Ubuntu je založena na svobodném softwaru. Proto jsou v Ubuntu vytvořeny podmínky především pro „ekosystém svobodného softwaru“.
Tomu dopomáhá program Ubuntu s názvem „Ubuntu software“. To je „centrum aplikací“, podobné jako Google play nebo Windows store. Ubuntu software je napojen na ověřené zdroje softwaru, z nichž software na vyžádání stahuje. Po stažení programů, Ubuntu software eviduje stažené programy, které taky „umí“ odinstalovat. Udržování „ekosystému svobodného softwaru“ spočívá v tom, že většina programů, které nabízí Ubuntu software je svobodný software.

Je možnost stahovat software přímo z webů výrobců nebo instalovat proprietární software/software s uzavřeným zdrojovým kódem, ale mohli by jste si tím způsobit v počítači chaos (který byl do příchodu OS Windows 8 v PC standardem, teď se od toho ustupuje, tím ale netvrdím, že je to změna k lepšímu). Nedoporučuju ani instalaci nějakých rozšíření prohlížečů, protože to jsou programy uvnitř programů.

Abych byl konkrétní, tak ze svobodného softwaru v Ubuntu funguje např. bezkonkurenční přehrávač videa a zvuku VLC, prohlížeč webu Firefox, editor rastrové grafiky GIMP, prohlížeč webu Chromium (to je svobodný software, na který si Google „namontoval“ nějaké svoje věci, jako je logo, sběr dat a přihlašování k účtu a publikuje to jako svůj Google Chrome, jinak je to prakticky to samé). Místo MS Office je v Ubuntu například možnost mít kancelářský balík LibreOffice. Na psaní je Writer, na tabulky Calc, na databáze Base, na prezentace Impress. Problémy s kompatibilitou budou. Lidstvo je zatím stále ještě pohlceno (není, vy rozhodujete, jaký textový procesor máte ve svém vlastním PC) uzavřenými formáty dokumentů .docx, .doc, .pptx, .ppt jedné soukromé obchodní společnosti, ale pokud vám někdo pošle zadání ve formátu .docx, psané ve Wordu, ve Writeru to nějak přečtete, ve Writeru napíšete váš výstup, který můžete během několika vteřin vyexportovat do vysoce kompatibilního formátu PDF a v tomto formátu odevzdat. Writer na to má tlačítko, hned vedle tlačítka pro uložení.

Bezpečnost a soukromí

Někde v základech Ubuntu je zabudovaný firewall s názvem iptables. Prý funguje. Jiné firewally nejsou.

Ti, co tvrdí, že na Ubuntu nepotřebujete antivir (a myslí tím antimalware), spoléhají na to, že jediný způsob, jak nainstalovat v Ubuntu program, je z ověřených zdrojů přes program Ubuntu software. Pokud budete instalovat pouze z Ubuntu software a nebudete v nastavení měnit zdroje softwaru, skutečně žádný program k detekci škodlivého softwaru nepotřebujete.

Crackerům (= delikventi, kteří to umí dost dobře s počítačem; hacker není vždy škůdce) se údajně nevyplatí psát škodlivý kód pro OS s linuxovým jádrem (málo lidí používá Ubuntu), proto je Ubuntu jako linuxový systém považováno za OS odolný proti malwaru. Říka se (nebo říkalo se), že na Linux ani žádné viry nejsou. Tomu nevěřím. Považovat systém za odolný, jenom proto, že není rozšířený mi nepřipadá správné.

Nicméně operační systémy jsou aktualizovány. Ubuntu taky. Opět musí porovnávat s Windows:
V komerčních systémech, jako je Windows pracuje na aktualizacích několik odborníků. U komerčního softwaru s uzavřeným zdrojovým kódem je přístup k chybám v OS takový, že když se zjistí nějaká chyba, tak je snaha, aby o chybě vědělo co nejméně lidí, aby nebyla zneužita a pracuje se na opravné aktualizaci. Potom se uvolní aktualizace a (když je to závažnější chyba) vydá nějaké prohlášení ve stylu „V našem sw jsme objevili kritickou chybu, ale už je to opravené, aktualizujte si.“.
U Windows 10 má Microsoft trochu usnadněnou tvorbu opravných a vylepšovacích aktualizací, protože sbírá z Windows 10 hodně údajů (v nastavení to jde přepnout z úplné diagnostiky na základní).

Ve svobodném softwaru (Ubuntu) je přístup k chybám opačný. Nalezená chyba se okamžitě zveřejní, aby o ní věděla celá komunita. Všichni ti vývojáři z celého světa, zapojení do komunity, se snaží společně co nejlépe chybu opravit.
Tak si představte (to je odhad), že na opravě chyby v Microsoftu pracuje firemní oddělení v rámci jednoho časového pásma s 300 zaměstnanci, kteří patří k nejlepším v oboru. A že o chybě v Ubuntu ví 20 000 nadšenců z celého světa, nejsou sice tak dobří, ale ti, kteří zrovna mají čas ji společně opraví velmi rychle.

V Ubuntu si můžete vybrat server z něhož stahujete software včetně aktualizací. To ve Windows nejde. Všechny servery by měly mít stejný obsah (nevím jak je toho docíleno ani jak je to ověřováno; říká se jim zrcadla, protože mají zrcadlový, stejný obsah). Jde o to, že stahovat z bližšího serveru je rychlejší. Je zbytečné stahovat aktualizace z Mongolska, když je poskytuje server ČVUT. Ale nic proti gustu...

Soukromí: Předpokládejme, že chceme používat počítač s klasickým „místním offline uživatelským účtem“ (protože řešit soukromí se systémem napojeným na online účet u výrobce nemá smysl).

Jak jsem již napsal, Ubuntu je svobodný software, což zahrnuje i otevřený zdrojový kód a možnost jej měnit. Kdyby jakýkoliv subjekt, který vyvíjí svobodný software, měl v softwaru (jenž je alespoň trochu rozšířený) něco, co by tam většině uživatelů vadilo, předpokládám, že by to nějaký programátor zjistil a sám opravil, nebo někdo z komunity vývojářů, pokud ne, tak by asi z toho byl skandál, hodně by se o tom psalo a ten subjekt by ztratil důvěru uživatelů.
Proto je nepravděpodobné, že Ubuntu sbírá data z počítačů uživatelů takovým způsobem, který by jim vadil.

U Windows je to jiné. Zdrojový kód je neveřejný. Takový zdrojový kód se sice dá zjistit, jenže není to jednoduché a je to především otázka legálnosti a etiky.
Takže, v případě uzavřeného zdrojového kódu nemůžeme (ani od odborníků) vědět, jak operační systém funguje, co je „pod pokličkou“. Zvyšuje se riziko, že náš dodavatel OS sbírá víc údajů o nás, než deklaruje, prodává je a to v lepším případě vybraným reklamním společnostem, aby na nás lépe cílily reklamy, v horším případě bez otázek komukoliv do zahraničí.
Uzavřený zdrojový kód sám o sobě není nic špatného. Komerční softwarové společnosti prostě nechtějí, aby jim část jejich díla někdo okopíroval a těžil z toho.

Někde jsem zahlédl titulek s názorem, že open source (česky otevřený zdrojový kód, byl tím ale asi myšlen svobodný software celkově) je komunismus. Jistě velmi zajímavá myšlenka, ale při jejím rozboru je třeba vzít v úvahu, že ačkoli je svobodný software o kolektivní (byť dobrovolné) spolupráci lidu a výsledný produkt je všech, svobodný software je pro mnoho lidí z hlediska soukromí jasnou volbou. A jak známo, soukromí a komunismus moc k sobě nejdou.


Snad vám článek pomůže při výběru OS. Nezapomeňte na další OS založené na Linuxu (těch je mnoho) a na OS od Applu.

Máte hlad? Můžete si upéct pizzu a potom ji sníst.